Část II

Mezitím se Aisen prochází po chodbách a přemýšlí, jak se vyhnout nechtěnému sňatku. Zahne za roh chodby vedoucí k severní věži. Podívá se před sebe a rychle uskočí za roh. Ani se nemusí snažit. Pár, který se zoufale tiskne k sobě, si ničeho nevšímá.

Aisenovi po rtech přeběhne veselý úsměv. Konečně ví, jak z toho ven. Jen se musí ještě

,,Co

Část II

,,Podívejme se, koho tu máme. Dva ochránce a ten kluk určitě mezi ně nepatří. To by byl ve výcviku. Takže to musí být jeden z těch chráněných." promluví jeden z nich.

,,Tak se mi zdá, že jsi trefil hřebíček na hlavičku. Ale který to je?"zeptá se hlas za námi.

Prudce se obrátíme a uslyším vzteklé zaklení Jacka.

Dnes jdu do školy o něco dřív než obvykle. Jako obvykle mě doprovází Tom. Ne že by šel vedle mě, ale hezky se nese v tašce. Má tam takovou šikovnou kapsičku, myslím, že mu ji vyrobil Agro, protože když jsem ji kupoval, tak tam rozhodně nebyla.

Zahnu

Část II

Nikdo si nevšimne postavy, která se krčí opodál a o nohy se jí otírá černá kočka. Vlasy a oči jí planou jasnou červení. Na krku se jí houpe stříbrný řetízek s červenou kapkou a znakem uvnitř. Na sobě má bílé kalhoty s halenou a červenou tuniku s trojřadým rubínovým pásem. Na něm je zavěšen meč.

,,Ty?" ozve se nevěřícně.

,,To

,Tak a je to tady´ pomyslím si. To, čím táta vyhrožoval, se splnilo.

,,To se vážně musíme stěhovat do nějaké zapadlé vesnice? Jsem spokojený ve městě." řeknu už asi po tisící.

,,Dobře víš, co doktor řekl. Ty návaly úzkosti jsou z toho, že jsi uzavřený ve městě. Takže jsi pěkně nevděčný.

Část II

Doma vyběhnu schody do svého pokoje a praštím sebou na postel. Po chvíli se zvednu, zapomněl jsem otevřít okno Onyxovi. Nemusím čekat dlouho a vletí dovnitř. Rozhlídne se a varovně koukne po dveřích. Zase. Když tohle udělá, vím, že něco není v pořádku. Jednou jsem to varování ignoroval a parádně to od něj schytal. Ty škrábance

Sedím ve svém pokoji nad úkoly. S povzdechem se podívám na dvě hromady a s úšklebkem zaznamenám, že nehotových je víc než hotových. Tak tohle nevyřídím do půlnoci. A to jsem slíbil Onyxovi, že se podíváme k západnímu konci jezera.

,,Sakra, já toho ptáka jednou zabiji."

Část II.

Prudce se posadím na posteli. V ruce svírám něco těžkého. Podívám se a strnu. Je to jadelitový kříž. Patří Sonovi. Sám jsem mu ho kupoval před třemi lety. Nesundal ho z krku, i když vůbec nevím, proč ho nosil.

Rychle vstanu a seběhnu do kuchyně, tam uvidím mámu, které stékají slzy po tváři a otce, který se jí snaží