Probudí mě motýlí polibek. Otevřu oči a podívám se do očí Akia, který se nade mnou sklání.

"Právě přivezli stůl a počítač. Chvěji vědět, kam to mají postavit" vysvětlí mi probuzení Akio a čeká, až vstanu.

Posadím se a odhodím přikrývku. Akio mi podá oblečení,

Probudím se v prázdné posteli a povzdechnu si. Co jsem tady tak se tak probouzím pravidelně. Ne, že bych chtěl podobné obtěžování jako doma, ale je hezké se probudit v jejich náručí. Nemoc konečně ustoupila a já se cítím dobře.

Tedy aspoň tak dobře, jak se můžu cítit

Probudí mě nějaký křik. Zkouším otevřít oči, ale jde to tak těžko.

"Jak dlouho ještě? Už je skoro týden v bezvědomí!?" hysterčí nějaký hlas.

"Uklidněte se. Byl šíleně nemocný to, že horečka klesá, znamená, že se uzdravuje. A v bezvědomí není, jen spí," snaží

"To je divné, nemůžu se dovolat Lennymu" zamračí se Roy.

"Jak to?" zpozorní Leon a vytočí číslo. Nic. Vytočí druhé, to sice zvoní, ale nebere to.

"To není normální, něco se mu muselo stát" znervózní Leon.

"Myslíš, že ta jeho matka?" Začnu

Ráno mě vzbudí zvonění telefonu. Protáhnu se a kýchnu.

"Lenny tys nachladl?" zamžourá na mě Roy.

"To je v pohodě, ale zvonil nějaký telefon" poznamenám.

Roy se doslova vymrští a popadne podobný telefon, jaký mě darovali včera. Zvedne ho při dalším zazvoněním. Chvíli poslouchá a čím díl to trvá, tím

Vzbudím se jen chvíli před budíkem. Samozřejmě jsem sevřen mezi nimi. Opatrně se vyprostím. Roy otevře oči.

"Musím vstávat. Ještě spi" zašeptám.

"Vrať se brzy" políbí mě a spí. Nad tím zavrtím hlavou.

Vstanu, rychle se osprchuji a obleču. Za

Vyvalí oči a vyprskne to, co má v puse. Vyskočí od stolu a vrhne

Když se dostatečně vysměji, začtu se do knihy. A to tak, že neslyším, jak někdo vejde.

"Je to pěkné?" zeptá se Roy a přimáčkne se ke mně. Málem vyletím z kůže.

"Můžeš mě přestat děsit?" zavrčím naštvaně a snažím se najít, kde jsem skončil.

"Já jsem tě neděsil, nemůžu za to, že jsi začtený. A

Probudím se dřív, než oni, žízní. Opatrně, abych je nevzbudil, se vyprostím z jejich sevření, což není vůbec jednoduché a jdu se do kuchyně napít. Zrovna si naliji sklenici vody, když mě ze zadu popadnou něčí paže. Sklenice mi vyklouzne z ruky a rozbije se na tisíc kousků.

"Tak

"Vím. Nejsem ničí milenec a taky nebudu," snažím se vykroutit z jeho sevření.

"Jsi blázen, když si to myslíš," zašeptá a přitiskne mi své rty na mé.

"Teď ho nech najíst, pak mu to pořádně vysvětlíme,"položí na stůl tři talíře.

"Já jíst nebudu." Ohradím se a snažím se dál vykroutit z Leonova sevření.

Leon