Výhra nebo prohra?

,Tak jsem prohrál nebo vyhrál?´pomyslím si při pohledu na kartu.

,Chtěl jsem… Co jsem vlastně chtěl? Svobodu, nebo někoho, koho bych mohl milovat? Vždyť já už miluji, tak proč to muselo skončit takhle?´ přemýšlím a snažím se vymazat znaky na kartě.

Dokáže odolat?

Rozkošnicky se zavrtím v Juriho náruči. Přitisknu se k němu a nos mu zabořím do hrudi. Není nic lepšího, než se nechat hýčkat.

Pak si vzpomenu, že jsem ho vyhodil za dveře a prudce otevřu oči. Opřu se o ruku a podívám se na něho.

Sledují mě pobavené zelené oči.

,,Co tu děláš? A jak jsi

Je políčeno na dalšího

Stojím před autem a drbu se ve vlasech. S poutama nemůžu řídit. Klíčky mám sice v kapse, ale nemůžu se připravit o tak skvělou příležitost. Ještě že mě napadla ta výmluva.

Mrknu po očku na Naoa, který netrpělivě podupává nohou vedle mě.

,Jak je roztomilí, když se zlobí´pomyslím si.

V

Do třídy vstoupím v půlce vyučování a střelím vzteklím pohledem k Jurimu, který vyvalí oči a stiskne rty.

,,Pane Karaido, co tu děláte? Pan Hokaido říkal, že budete doma týden kvůli nemoci" podiví se učitel.

,,Pan Hokaido má zbytečné starosti. Byl jsem jen unavený a nezvonil mi budík, proto jsem zaspal"

Další dílek

Zkusím se pohnout, než dopadne další rána, ale žebry mě projede tak ostrá bolest, že se na nic nevzmůžu. Tak se aspoň přikrčím před další ránou, ale ta nepřichází. Pomalu otočím hlavu. Za otcem stojí Juri a drží ho za napřaženou ruku.

Už rozzlobený je děsivý, ale teď jde z něho strach. Jeho nádherné zelené oči jsou jak andský ledovec.

,,Miláčku,

18+

Jdu za ním. Vlastně nemám na výběr. Rozhodně jim nemíním udělat tu radost, aby přišli do třídy a vyvedli mě.

Po chvilce si všimnu i Juriho přítomnosti. Podívám se na něho a vidím, že z jeho zelených očí srší vztek.

,,Juri běž do třídy. Určitě se to brzy vysvětlí.

II.

Ospale se protáhnu a jen tak kouknu na budík, který ukazuje tři čtvrtě na osm. Vytřeštím na něho oči a vystřelím z postele. Kruci, poslední tři dny a já první musím zaspat, to se vážně může stát jen mně. Rychle se obleču, popadnu tašku a valím do přízemí, kde se obuji a vezmu si bundu. Ze

Očkem kouknu po Ienzovi, který se s klubkem přátel vyrojí ze třídy, a s povzdechem začnu sklízet učebnice. Jsme dvojčata, ale už mě to netěší jak dřív, když jsme byli mladší, vyblbli jsme se všude možně a přímo královsky jsme se bavili,

Podívám se na svého kamaráda, který sedí na druhé lavečce a snaží se do pusy narvat celou tortilu. Kei Kamito, už jen vyslovení jeho jména mi rozbuší srdce a nemám daleko k tomu, abych lítal. Tuší vůbec, že nejkrásnější sny se mi zdají o něm? Že jsem před týdnem na ošetřovně nebyl v

no proboha :D

kdo tohle vymyslel