Vylezu z postele, kam jsem se uchýlil, když se mi všechno rozleželo v hlavě. Všimnu si, že je pondělí, ale absolutně se s tím nenamáhám nic udělat.

Nemám chuť někoho vidět. Naprosto ignoruji zvonění telefonu, který drnčí celý den. Podle displeje

Sedím v terénním autě a sleduji cestu z hor. Absolutně nechápu, co se děje. Tenhle měsíc pro mě představuje horor. Hlavně Katsu.

Napřed mě osahával, pak znásilňoval, unesl a teď si mě absolutně nevšímá!

Neodpovídá na žádné otázky. Přímo je ignoroval.

Celé

Jdu vedle bratra do školy a snažím se o co největší odstup, což se mi vůbec nedaří, protože mě drží za ruku. Zcela potupně mě dovede do školy.

"Co máš s tím telefonem," zeptá se mě znovu Katsu.

"Do toho ti nic

Katsu strne a pomalu mě pustí.

Zvedne ruce a opatrně poodstoupí, abych ho fakticky nevykastroval. Kdybych měl říct pravdu, nemám od toho daleko. Shodím ho do židle.

"Ještě jednou se mě dotkneš a

"No vidíš, že to jde. A s kterým budeš chodit?" zeptá se máma zvědavě a sedne si naproti mně.

"Ani s jedním," povzdechnu si.

"Jak to?" vyjekne máma.

"Ten co se mi líbil, mě slušně odmítnul a druhého jsem slušně

Tenhle cyklus bude drastický!

" Kene, no tak, kdo vyhrál?"zatřese mi spolužák ramenem.

"V čem? O čem to mluvíte? Kdo měl vyhrát?" vyjeknu zmateně.

" To snad není možný! Ty tu spíš s otevřenýma očima? Tak znovu. Vsadily jsme se s Tarem z vedlejší třídy, že nový spolužák přijde do naší a ne do jejich. Kdo má větší šanci