no proboha :D

kdo tohle vymyslel

Občas se zadaří

Děti mají tělocvik a skáčou pres kozu. Pepíček skočí a složí se na zem. Pani
učitelka se ho ptá, co se stalo.
Pepíček zaúpí: Mam výron.

Tak se utři a vstávej.

Vylezu z postele, kam jsem se uchýlil, když se mi všechno rozleželo v hlavě. Všimnu si, že je pondělí, ale absolutně se s tím nenamáhám nic udělat.

Nemám chuť někoho vidět. Naprosto ignoruji zvonění telefonu, který drnčí celý den. Podle displeje

Sedím v terénním autě a sleduji cestu z hor. Absolutně nechápu, co se děje. Tenhle měsíc pro mě představuje horor. Hlavně Katsu.

Napřed mě osahával, pak znásilňoval, unesl a teď si mě absolutně nevšímá!

Neodpovídá na žádné otázky. Přímo je ignoroval.

Celé

Jdu vedle bratra do školy a snažím se o co největší odstup, což se mi vůbec nedaří, protože mě drží za ruku. Zcela potupně mě dovede do školy.

"Co máš s tím telefonem," zeptá se mě znovu Katsu.

"Do toho ti nic

Katsu strne a pomalu mě pustí.

Zvedne ruce a opatrně poodstoupí, abych ho fakticky nevykastroval. Kdybych měl říct pravdu, nemám od toho daleko. Shodím ho do židle.

"Ještě jednou se mě dotkneš a

"No vidíš, že to jde. A s kterým budeš chodit?" zeptá se máma zvědavě a sedne si naproti mně.

"Ani s jedním," povzdechnu si.

"Jak to?" vyjekne máma.

"Ten co se mi líbil, mě slušně odmítnul a druhého jsem slušně

Tenhle cyklus bude drastický!

" Kene, no tak, kdo vyhrál?"zatřese mi spolužák ramenem.

"V čem? O čem to mluvíte? Kdo měl vyhrát?" vyjeknu zmateně.

" To snad není možný! Ty tu spíš s otevřenýma očima? Tak znovu. Vsadily jsme se s Tarem z vedlejší třídy, že nový spolužák přijde do naší a ne do jejich. Kdo má větší šanci

II

Probudí mě neklidné vrtění. Otevřu oči a pustím ho, téměř hned zmizí v koupelně. Protáhnu se a počkám, až vyjde, pak se s ním vystřídám. Rychle skočím do sprchy a ven vyjdu úplně nahý, oblékat se začnu až v pokoji. Trochu mě vzpamatuje třísknutí dveří.

Sejdu dolů a sednu si.

"Příště se obleč v koupelně," hodí po

III

Obléknu se a odejdu hloub do lesa, jen abych se vynořil na jiném místě, aby nikdo nepoznal, kde jsem byl.

"Doufám, že víš, co děláš a že za nedlouho odejde, příteli," překvapí mě Saltorův klidný hlas, ve kterém je soucit.

"Vím, že odejde, ale nedokážu svému srdci nařídit, aby ho nemilovalo," odpovím tiše.

"Proto