Ohromeně na něj zůstanu civět. To snad nemyslí vážně?!

"Zopakuj mi, co jsi mi právě řekl?"požádám ho tiše.

"Řekl jsem, že budu chodit s tebou, protože ti vděčím za život. Hiro mi řekl, co ke mně cítíš tak to nebude problém. Jen se mnou musíš mít trpělivost a naučím se to, přísahám,"

Cuknu sebou a otevřu oči.

"A vítej mezi živé. Už jsme si vážně mysleli, že tě paní Akio nezachrání. Ale povedlo se. Můžeš mi říct, jak se ti ho podařilo zničit? A jak to, že jsi mě neposlechl?" zeptá se napřed radostný a nakonec naštvaný

"Právě včas. Tohle bychom už asi neustáli" usměji se na nově příchozího.

"Jinak jsem Daren. Snažil jsem se ti radit aspoň pomocí telepatie a tahle kráska…" představí se mi a ukáže na dlouhovlasou zrzku, oděnou do černého ušlého korzetu a

Zvednu hlavu a podívám se ke dveřím pak překvapeně zamrkám. Stojí tam pět mých nových a pěkně nasraných sourozenců. Hned se cítím líp.

,,Ahojky přišli jste na mejdan?" zeptám se skoro vesele.

Podívají se na mě jak na blázna a

Jdeme bočními uličkami. Jsou tu nádherné historické domy. Sousta jich je opuštěných. Jen jeden je jako by bokem. Vychází z něj něco temného. Zamířím přímo k němu. Za oknem se objeví drobný dívčí obličejík. Chvíli se na mě dívá a pak se objeví nápis

,,Tak vítej v naší nenormální rodině. Ukážu ti pokoj" usměje se na mě Cedrik a chytne mě za ruku. V tom okamžiku ucítím v žaludku šimrání snad tisíců motýlích křídel a radši ruku vytrhnu.

,,Promiň netušil jsem, že ti dotyk vadí" řekne zaraženě.

Marně

,,To si snad děláš srandu Tomi. Co si zase vymýšlíš? Žádné děti tu nejsou" ječí na mě máma. Jenže já je vidím. Stojí kousek od nás. U živého plotu a omluvně se na mě koukají.

Vidím i dva obrovské pavouky co stojí kousek dál. Každý je mine nebo