"Nedělám, tu máš dopis" hodí mi Roy zalepenou obálku.

Rychle ji otevřu a přelétnu obsah. Vztekle dopis zmačkám a hodím do koše. Sveze se po pánvičce na zem. Nechám to být.

Talíř odsunu a vstanu. V momentě jsem stlačen zpět a talíř přisunut ke mně.

"To sníš nebo tě nakrmím" oznámí mi Leon.

"Nemám

Sáhnu do kapsy a vytáhnu ho. Podívám se na displej, jsem tak vykolejený, že nejsem s to určit kdo to je. Brácha. Sluchátko automaticky zvednu.

"Leo já jsem takový idiot" řeknu do telefonu.

"A řekneš mi nějakou novinku?" zeptá se vážně.

"Vyspal jsem

Díl 1; část II

"Tak se nečil Lenny" žduchne do mě na konci vyučování.

"Co ti přeletělo přes nos? Normálně tak nevybuchneš. Že by to bylo tou rodinkou?" zadumá.

" Jo je. Představ si, že nakonec s nimi přijel i jejich nejstarší syn, který se tu neměl ani objevit. Prý se rozhodl

Zase to tu je Alen se hádá s Yukim, to jsem Alena napomínal před třemi měsíci. Buď to dělají schválně, nebo se tak baví. Dobře klidně ať se hádají, ale já mám hlad! Do pokoje vejde Silver a podívá se na ty dva, pak na mě a povzdechne si. Naloží mi na talíř jídlo a podá mi ho, s menší úlevou si

Ráno se protáhnu a vstanu, vůbec mě nevzrušuje, že je slunce už hodně vysoko. Ti dva mi dali co proto, hlavně Alen a jen protože jsem koukal po otroku mého přítele. Byl to roztomilý tmavý brunet, hnědé vlasy skoro do černa. K tomu jasně zelené oči no prostě k sežrání. Vstanu a jdu se podívat

Protáhnu se na kanapi a podívám se po těch dvou. Musím se smát, Alen je na pokraji s nervy, a hrozně mu sluší, jak se rozčiluje. Yuki, který vytušil, že se perfektně bavím, když Alen zuří, ho provokuje, jak jen může a kdy může. Před měsícem mi chystal čistý pomerančový džus za asistence Alena.

Se zájmem se dívám na Yukiho, jak se snaží splynout se zdí. Popravdě se mu nedivím. Nejspíš doufal, že si ho otec odvede jako tolikrát. No teď se zmýlil. Alen mi sdělil, že to tak dělali už dlouho, aby si přišli na peníze navíc. No teď jim to nevyšlo, mají smůlu.

Ten kluk se mi líbí víc a víc. Je to zajímavé, ale netušil

Jdu po tržišti a moc se nezdržuji, musím se co nejrychleji dostat do arény, kde se prodávají otroci, než mi všechny slušné vyprodají. Jsem skoro na konci, když mě zarazí hluk, který je promísen řevem lva.

Zamířím

Část II

Mezitím se Aisen prochází po chodbách a přemýšlí, jak se vyhnout nechtěnému sňatku. Zahne za roh chodby vedoucí k severní věži. Podívá se před sebe a rychle uskočí za roh. Ani se nemusí snažit. Pár, který se zoufale tiskne k sobě, si ničeho nevšímá.

Aisenovi po rtech přeběhne veselý úsměv. Konečně ví, jak z toho ven. Jen se musí ještě

,,Co