Zelenovlasý uzdraví učitele, jako jediný z nás ovládá trochu léčivé magie.

"Ty ho vidíš?" zeptám se mírně mimo. Lžu, pořádně mimo.

"Teď se ptám já, kdo jsi?" zaútočí na mě prstem. Poznám, kdy je marné zapírat. Chytnu ho

Ve třídě, se rozhostí ticho a všechny zraky upřou se na mě. Drtivá většina holek mě začne hodnotit pohledem.

Povzdechnu

Skláním se nad mapou světa. Je to obyčejná mapa, ale má jednu zvláštnost.

Starý muž, skloněn nad knihou, ze které se snaží vyčíst, jak pomoct šesti mladíkům, jenž stojí před ním. Povzdechne si a znovu a znovu se snaží najít nějaký náznak, že jim jde pomoct. Unaveně si promne

Podívám se na ztemnělou ulici a zakleji, to se mi snad zdá, zrovna jsem se vrátil z jedné zakázky a není tu ani noha. A to ani z kolegů, no nic, tak počkám, povzdechnu si a opřu se o zeď. Tohle to je ulice jen pro prostituty, sem se neodváží

Vystoupím z metra a vyjdu napovrch, kde se rozhlédnu. Máma říkala, že se nemůžu ztratit. Prý když vyjdu nahoru, tak vpravo uvidím poštu, a když kolem ní půjdu tak se dostanu rovnou domů.

Jdu lesem s obrovskou ošatkou plných nasbíraných bylin pro naši venkovskou léčitelku. Nic za to nemám jen jí pomáhám, je už hodně stará. Už když jsem byl malý, sem se za ní coural

Protáhnu se na žhavém slunci a líně se obrátím na záda. Miluji, když se můžu slunit na terase. Je pohoda, když vás někdo neotravuje, zvlášť jeden kočičák. Abyste rozuměli, tím kočičákem