Kdo by je neměl rád?

Z poutě přijdu utahaný a naštvaný. Jen jsem si odběhl a zatím zmizel jak bratr se Saitem, tak i plyšák a to se mi tak moc líbil. Málem jsem brečel vzteky. Věděl jsem, že to nemám nechávat na něm. Juri se tvářil tak strašně zkroušeně, že jsem neměl chuť mu vynadat.

Celou cestu se ze mě pokoušel dostat slovo.

Další

Pobaveně pozoruji nabroušeného Juriho. Myslím, že Sabura mu dává pěkně zabrat. No jeho smůla, kdyby mu to řekl jen chvíli před tím, než to vypálil na plnou pusu, před všemi, nebylo by to tak drastické. Každopádně, tahle večeře nemá chybu.

Nám odpoví normálně, ale jakmile se zeptá nebo něco řekne Juri. No mám pocit, že Saburovo hmm mu leze

Mlčení je občas největší trest

,Už zase´pomyslím si, když otevřu oči do dešťového rána a na sobě ucítím tíhu Juriho ruky.

Zavrtím se, ale tím dosáhnu jen toho, že mě přitáhne blíž a těsněji mě obejme.

,,Miláčku, ještě spinkej je brzo" zamumlá mi do ucha.

Znovu se snažím vyprostit.

Někdy je lepší říct pravdu hned

Když vejdeme do pracovny, už jsou všichni tam. Saburo nedal jinak, než že se oblékne úplně.

Dotáhnu ho k Saitovi a vezmu do náruče. Tuším, že všechno praskne a bojím se toho.

V duchu si začínám nadávat, proč jsem mu to dávno neřekl.

,,Co

Výhra nebo prohra?

,Tak jsem prohrál nebo vyhrál?´pomyslím si při pohledu na kartu.

,Chtěl jsem… Co jsem vlastně chtěl? Svobodu, nebo někoho, koho bych mohl milovat? Vždyť já už miluji, tak proč to muselo skončit takhle?´ přemýšlím a snažím se vymazat znaky na kartě.

Dokáže odolat?

Rozkošnicky se zavrtím v Juriho náruči. Přitisknu se k němu a nos mu zabořím do hrudi. Není nic lepšího, než se nechat hýčkat.

Pak si vzpomenu, že jsem ho vyhodil za dveře a prudce otevřu oči. Opřu se o ruku a podívám se na něho.

Sledují mě pobavené zelené oči.

,,Co tu děláš? A jak jsi

Je políčeno na dalšího

Stojím před autem a drbu se ve vlasech. S poutama nemůžu řídit. Klíčky mám sice v kapse, ale nemůžu se připravit o tak skvělou příležitost. Ještě že mě napadla ta výmluva.

Mrknu po očku na Naoa, který netrpělivě podupává nohou vedle mě.

,Jak je roztomilí, když se zlobí´pomyslím si.

V

Do třídy vstoupím v půlce vyučování a střelím vzteklím pohledem k Jurimu, který vyvalí oči a stiskne rty.

,,Pane Karaido, co tu děláte? Pan Hokaido říkal, že budete doma týden kvůli nemoci" podiví se učitel.

,,Pan Hokaido má zbytečné starosti. Byl jsem jen unavený a nezvonil mi budík, proto jsem zaspal"

Další dílek

Zkusím se pohnout, než dopadne další rána, ale žebry mě projede tak ostrá bolest, že se na nic nevzmůžu. Tak se aspoň přikrčím před další ránou, ale ta nepřichází. Pomalu otočím hlavu. Za otcem stojí Juri a drží ho za napřaženou ruku.

Už rozzlobený je děsivý, ale teď jde z něho strach. Jeho nádherné zelené oči jsou jak andský ledovec.

,,Miláčku,

18+

Jdu za ním. Vlastně nemám na výběr. Rozhodně jim nemíním udělat tu radost, aby přišli do třídy a vyvedli mě.

Po chvilce si všimnu i Juriho přítomnosti. Podívám se na něho a vidím, že z jeho zelených očí srší vztek.

,,Juri běž do třídy. Určitě se to brzy vysvětlí.