"A-a-ahoj, co tu děláš?" zeptám se vyjeveně.

"Mě by spíš zajímalo, co tu děláš ty," setře mě nasraně Cedrik.

"Musím tě zklamat, bydlím tu a rozhodně nemám v úmyslu se vracet," odpovím mu, když se trochu vzpamatuji.

"Líbí se

Unaveně vystoupím z auta, které řídí Deitn a zamířím domů. Od démonů je celkem klid, ale ty tréninky, co mi zařizuje Deitn stojí vážně za to. Zrovinka dneska, jsem měl jednou rukou a s pomocí jedné nohy vylézt na padesáti metrovou skálu, abych to měl složitější

Vytáhnu kufry a házím do nich oblečení a všechno co mi patří. Stryx a ostatní se na mě nechápavě dívají. Najednou se zhroutím v slzách, když si vzpomenu, jak jsem našel Cedrika.

Od té doby, co jsem se zapletl s tím domem, nemám ani chvilku klidu. To by mi ani nevadilo, ale najednou se ocitli v ohrožení

Nedokážu tu novinku strávit, ruce se mi roztřesou tak, že nejsem s to udržet zbraň. Ta jako by to vycítila, vystřelí ozdobné úponky, které se obtáčejí kolem rukojeti a obtočí se mi kolem ruky.

"To jsi nevěděl? Myslel jsem, že ti Grotus řekl, že byl jeho

"Z koní, neutečou a zbraně do rukou," zavelí Deitn a sám podle svých rozkazů jedná. Jen, co se ochránci dotknou země, začnou růst. Podívám se na pavouky a mlčky vytřeštím oči, jsou vysocí skoro metr a půl a všude po těle mají ostny, z kterých kape nějaká látka, která na jejich těle tvoří jakési brnění. Jedna kapka

"Copak tu děláte?" podivím se a přejedu pohledem shromáždění.

"Co bychom tu asi dělaly? Ty si vážně myslíš, že bychom nechali někoho z našich na štíru?" zeptá se mě Daren.

"Někoho z našich asi ne, ale ostatní házíte přes palubu," odseknu nezdvořile.

Zuřím. Běsním, tomuhle se říká spolupráce? Od začátku mi říkali, že musíme držet při sobě a najednou couvnou. Zbabělci, jsou to zbabělci!

Někdo po mě vystartuje, tentokrát je to banda pouličních rváčů, ani se nezastavím, oni nestojí ani za povšimnutí,

Probudím se jako první v jeho náručí. Sotva otevřu oči, zjistím, že jsem úplně nahý a Cedrik jakby smet.

Proboha snad jsem se s ním nevyspal, prolétne mi hlavou a posadím se. Ostrá bolest v zadečku mě ujistí, že jo. Se zasténáním spadnu zpátky. Absolutně

Najednou se ocitnu ve vzduchu a hlavou dolů. Chvíli mi trvá, než pochopím, že si mě Cedrik přehodil přes rameno.

"Ty jeden přerostlí trpaslíku okamžitě mě pusť" začnu ho mlátit do zad.

"Jo jasně, já tě pustím a vzápětí mi budeš ležet u nohou. Známe své lidi," odsekne Cedrik a u dveří popadne

Vztekle rázují po chodníku a ještě teď soptím, když si vzpomenu na ráno. Prý "…ty ležíš na mě…" blbec! Kdybych aspoň věděl, kdo mě strčil.

Ve škole je to spíš horší jak lepší mě postupně sevře každý učitel, i s ředitelem. Kylle mě taky moc nepomohl, když se co chvíli, při pohledu