"Právě včas. Tohle bychom už asi neustáli" usměji se na nově příchozího.

"Jinak jsem Daren. Snažil jsem se ti radit aspoň pomocí telepatie a tahle kráska…" představí se mi a ukáže na dlouhovlasou zrzku, oděnou do černého ušlého korzetu a

Zvednu hlavu a podívám se ke dveřím pak překvapeně zamrkám. Stojí tam pět mých nových a pěkně nasraných sourozenců. Hned se cítím líp.

,,Ahojky přišli jste na mejdan?" zeptám se skoro vesele.

Podívají se na mě jak na blázna a

Jdeme bočními uličkami. Jsou tu nádherné historické domy. Sousta jich je opuštěných. Jen jeden je jako by bokem. Vychází z něj něco temného. Zamířím přímo k němu. Za oknem se objeví drobný dívčí obličejík. Chvíli se na mě dívá a pak se objeví nápis

,,Tak vítej v naší nenormální rodině. Ukážu ti pokoj" usměje se na mě Cedrik a chytne mě za ruku. V tom okamžiku ucítím v žaludku šimrání snad tisíců motýlích křídel a radši ruku vytrhnu.

,,Promiň netušil jsem, že ti dotyk vadí" řekne zaraženě.

Marně

,,To si snad děláš srandu Tomi. Co si zase vymýšlíš? Žádné děti tu nejsou" ječí na mě máma. Jenže já je vidím. Stojí kousek od nás. U živého plotu a omluvně se na mě koukají.

Vidím i dva obrovské pavouky co stojí kousek dál. Každý je mine nebo

"Dobrý den," přivítá nás Chemik. Kdo by čekal někoho vyšinutého či podobného měl by smůlu. Je to normální chlap, až na to, že ho uhranuli vzorce, jedy, protijedy a toxiny. Někdy i mutace, když se s nimi setká, i když aktivně je nehledá na Yukim se nejednou

"Jak je to dlouho?" zeptám se bráchy. Nechápu, jak odtamtud mohla utéct! Co tam krucinál dělali? Chrápali?

"Zjistili to před chvílí, ale může to být i dva dny," odpoví mi Rick. Cítím, jak mi Elain v náručí ztuhne hrůzou. Když se na něj podívám, z očí mu kouká

"Byl to náš soused, přestěhovali jsme se asi tak před měsícem, proč?" zeptám se podezřívavě.

"jen tak, jsem jeho kamarádka ze základky. Zrovna jsem se vrátila do města a snažila jsem ho zastihnout doma,

"Yuky, říkal jsem ti, že máš ležet, vždyť úplně hoříš!" zděsím se, když mu sáhnu na čelo.

"Nic mi není, jen je mi smutno," zamumlá tiše. Nic mu není a já jsem královna Alžběta, zavrčím pro sebe tiše. Podepřu ho a táhnu zpátky do pokoje.

"Jasně nic