Konec dobrý, všechno dobré

Vzbudí nás gong ohlašující snídani. Vyděšeně se na sebe podíváme a vyskočíme rovnýma nohama z postele. V rekordním čase se oblékneme a seběhneme do jídelny.

"Už jsme mysleli, že vyhlásíme pátrání,"ozve se Juriho otec od stolu a sjede nás pohledem.

"To byste asi neuspěli,"

To snad ne!

"Co nemyslíme vážně?" zašklebí se na nás můj otec a obejme mámu.

"Vy s námi nejedete jako náš dozor, že ne," snaží se probrat Juri ze začínající noční můry.

"Jedeme. Školní rada se usnesla, že to bude nejlepší řešení. Takže na vás dohlížíme mi," ušklíbne se Juriho otec a já s Jurim

Hurá na výlet!

Všichni zbystří a dokonce přestanou i číst pod lavicí.

,,Vzhledem k tomu, že jsou poslední tři týdny do konce roku. Rozhodlo se vedení, že uspořádá čtrnácti denní školní výlet" dokončí učitel zprávu, kterou všichni, s hlasitým jásotem, přivítají.

,,Vzhledem k tomu, budete mít

Když na chvíli Jury zmizí

O přestávce to nevydržím a skočím za jeho otcem.

,,Dobrý den. Nevím, co je s Jurim. Můžete mi to říct?" zeptám se ze starostí v hlase.

,,Promiň, Saburo, ale zakázal nám to. Neboj za týden nebo nejpozději za čtrnáct dní zas přijde" usměje se.

,,Aha, tak děkuji"

Mají si ti dva vůbec co vyčítat?

,,Juri, okamžitě mě pusť, jsme na veřejnosti!" buším mu do zad.

,,A co má být? Saburo, víš, že mě dobře masíruješ?" zeptá se ze smíchem.

Okamžitě přestanu. Místo toho začnu házet nohama.

,,Ale, miláčku, nech toho nebo spadneš na zem a uděláš si bebí,

jo nebo ne?

,Třetí nejkrásnější´opravím se v duchu, když se mi v náručí zavrtí kotě. V úžasu koukám na obrovskou plyšovou jahodu, která drží košík těch nejkrásnějších jahod. Po chvilce si všimnu vzkazu a otevřu ho.

Kdo by je neměl rád?

Z poutě přijdu utahaný a naštvaný. Jen jsem si odběhl a zatím zmizel jak bratr se Saitem, tak i plyšák a to se mi tak moc líbil. Málem jsem brečel vzteky. Věděl jsem, že to nemám nechávat na něm. Juri se tvářil tak strašně zkroušeně, že jsem neměl chuť mu vynadat.

Celou cestu se ze mě pokoušel dostat slovo.

Další

Pobaveně pozoruji nabroušeného Juriho. Myslím, že Sabura mu dává pěkně zabrat. No jeho smůla, kdyby mu to řekl jen chvíli před tím, než to vypálil na plnou pusu, před všemi, nebylo by to tak drastické. Každopádně, tahle večeře nemá chybu.

Nám odpoví normálně, ale jakmile se zeptá nebo něco řekne Juri. No mám pocit, že Saburovo hmm mu leze

Mlčení je občas největší trest

,Už zase´pomyslím si, když otevřu oči do dešťového rána a na sobě ucítím tíhu Juriho ruky.

Zavrtím se, ale tím dosáhnu jen toho, že mě přitáhne blíž a těsněji mě obejme.

,,Miláčku, ještě spinkej je brzo" zamumlá mi do ucha.

Znovu se snažím vyprostit.

Někdy je lepší říct pravdu hned

Když vejdeme do pracovny, už jsou všichni tam. Saburo nedal jinak, než že se oblékne úplně.

Dotáhnu ho k Saitovi a vezmu do náruče. Tuším, že všechno praskne a bojím se toho.

V duchu si začínám nadávat, proč jsem mu to dávno neřekl.

,,Co