Zpět do Atlantisu

Týden! Celý týden mě mučí v nemocnici, i když jsem takřka v pořádku. Já chci ven. O Arvena se většinou stará Aion, nebo elf, který si ho viditelně oblíbil. Hodně zesílil a ještě se zvětšil, lehce se zamračím, za

Điernův příběh

Sedím zavrtaný do křesla a úplně ignoruji Riseho, který kolem mě skáče jako slepice kolem kuřat, s efektivním modrákem na čelisti. Taky mě působivě bolí ruka po té ráně pěstí. Stejně tak nemluvím ani s otcem, tudíž

Nebezpečný svět

Druhý den po snídani se objevíme v čekárně s očekáváním.

"Ne, ještě se neprobral," povzdechne si zdravotník, když nás uvidí. On si očividně starosti nedělá.

"Tak

Čekání

Odneseme zavazadla do bytů a táta zmizí s velitelem v jedněch z dveří. Chci jít za bratrem, ale Rise mi to nedovolí, skoro násilím mě posadí do křesla a za chvíli do mě začne lít nějakou tekutinu. Pomalu se začnu uklidňovat.

Šílenost

Společně se sejdeme až u večeře. Máma vařila jako pro armádu, nejspíš byla spokojena, že jsme nehladověli. Jíme a posloucháme mámu, která nás nadšením nepustí ke slovu. Naštěstí, nevím, co bychom tak říkali nejspíš to, jak se množil

Svět miniatur

Ráno se probudím, jak jinak na Aionovi, lépe řečeno probudím se tak, že se protáhnu a temenem praštím Aiona do brady.

"Au, Leny, když se protahuješ tak vedle prosím, málem jsi mi vyrazil zuby,"

Oslava narozenin II

Jen co dorazíme do bytu, dám dráčka odpočinout, a zapřemýšlím, kam mám dát rostliny. Aion mi podá ošatku.

"Vy jste byli v Drakenu?" zeptá se překvapeně. Dám rostliny do ní, není

Oslava narozenin

Probudí mě jemné polibky na krk a zavrním, hned se k nim přidám a podívám se na Aiona, který je nakloněný ke mně a líbá mě. Zavrním a odhodím ho, všimnu si totiž, že Aion spí vedle mě, drcnu do něj.

"Co

Jak pojmenovat draka

Aion mě podstrčí k bratrovi, který mě táhne do bytu.

"Viděl jsi většího kreténa? Já ne, přece mě stačilo pouze upozornit," zuří Ryuu.

"Chápu tvé

Honba

 Probudím se ve čtyři hodiny a podívám se, na teď už obvyklou zátěž, v podobě manžela. Nevím, co má Len za zvyk si ze mě pokaždé udělat polštář. Povzdechnu si a pohladím ho, už se chystám zavřít oči, když se ozve alarm. Zděšeně