Vzbudí mě naprosto božská vůně pokrmu, který se připravuje v kuchyni.

"Taky bych si dal," zabručím a přetočím se na druhou stranu. V další minutě jsem z postele

Stojí u okna v kuchyni a ve chvějících se rukou svírá hrnek

Dopadnu do temné uličky, černou tmu prozařuje jen vzdálenější pouliční lampa, ale není, pro koho

Zuřím, jedním slovem zuřím. Lidi z vesnice se doslova klidí z cesty, když uvidí můj výraz. Cestou

Vztekle kouknu na Dona, který se pochichtává v koutě, a mám tisíc chutí po něm něco hodit. Nakonec to vzdám, protože

Dopadnu na stejné místo jako posledně. Vím, že tu mám práci, ale odvolala nás naléhavá pomoc kamaráda. Stín není

Zelenovlasý uzdraví učitele, jako jediný z nás ovládá trochu léčivé magie.

"Ty ho vidíš?" zeptám se mírně mimo. Lžu, pořádně mimo.

"Teď se ptám já, kdo jsi?" zaútočí na mě prstem. Poznám, kdy je marné zapírat. Chytnu ho

Ve třídě, se rozhostí ticho a všechny zraky upřou se na mě. Drtivá většina holek mě začne hodnotit pohledem.

Povzdechnu

Skláním se nad mapou světa. Je to obyčejná mapa, ale má jednu zvláštnost.