Apríl ve Stinné vesnici

Zavrtím se a začichám, někde nádherně voní káva. Vstanu a doplním se do kuchyně Daceho. Zase jsem u něj zůstal na noc, když mě se tak líbí v jeho společnosti.

"Ahoj, už ses vyspal?"

Budoucnost

"No tedy, myslel jsem, že si to Raigan vymýšlí," vydechne jeden z ninjů.

"Jak vidíš, tak ne. Raigane máš rozum? Ten kluk je nebezpečný," zaječí stará žena na Kágeho.  Srdce

Prozrazení

Rozběhnu se co nejrychleji směrem, kde tuším tu krajinu, kterou mi ukázali vlci, ani se neohlížím po dalších, prostě stíhat musejí, i kdyby nechtěli. Kvůli nim to beru, co nejschůdnějším terénem. Asi dvacet kilometrů od vesnice

Dvojí zrada

Nad tou drzostí úplně zcepením, to si dělá srandu nebo to myslí vážně?! Vedle mě zavrčí Ra a celý se napne.

"To si děláte srandu? Právě jste se přiznal, že jste ho nechali bez pomoci a teď chcete,

Vrať se zpět, Ziae

Probudí mě lehké cinkání nádobí a lahodná vůně čaje, v neposlední řadě olíznutí od Ra.

"Fuj,

Rámen

Po skončení mise jdu domů. V kapse si nesu tu trochu, co jsem si vydělal. Jsem unavený, ale zase ne tak moc. Jen co zavřu dveře, Ra vyskočí na postel a pozoruje mě, jak sklízím zbraně a protahuji se.

‚Káge

Pochyby

"Jako Jounin? S tvými schopnostmi? Když už, tak bys měl být ve speciální jednotce nebo sanin. Nestává se mi každý den, že by mě skoro porazil řadový jounin. A když už jsme u nich, proč by se vesnice zbavovala tak dobrého

Jsem hoden?

Něco do mě drcne, jen zavrčím a otočím se na druhý bok. Znovu se to opakuje, to už se ozvu ostřeji a pak mě probudí bolest. Zamračeně

Nově příchozí

Zastavím se a nadhodím těžké zavazadlo. Kromě pár kusů oblečení tam mám ninja zbraně, nějaké svitky a pár věcí, které mám jako vzpomínku. Není jich nijak moc, jen památníček, misku na rámen, sklenici a fotku mě a mého přítele,